Těžký dostih na lehké mapě

Chuchle? Tam nejedu – je tam jednoduchá mapa i terén. To jsem párkrát slyšel ze svého okolí před konáním víkendových závodů. Dílem to bylo díky atraktivní akci v okolí Bezdězu a dílem asi pověstí přípražských lesů. Ovšem náročná trať se dá postavit leckde, čehož byl do jisté míry důkazem i sobotní oblasťák.

Kanoistickou loděnici, prostor startu i cíle a místní pěknou lesní zoo jsme již znali z přeboru škol. Ostatně na shromaždišti jsme se přesvědčili, že pořádné stanové ležení tu měly silné kluby – pořadatel, Dobříš a my. Tratě byly pro některé překvapením. Co vypadalo lehce pro dospělé, tak dětem zamotalo hlavu – spletitá a hojná síť cest, tam se člověk snadno splete. Atraktivní byly také kontroly na dětském hřišti, jež odvedly koncentraci nejednoho mladého závodníka či závodnice.

Dospělé tratě se neváhaly vydat do místních okrajových zón, na srázy, suťová pole, lomy a lomečky, rumiště, plochy zarostlé takovými hustníky z trní a všelijakého čehosi, že ta tmavě zelená přecházela snad až v černou. Osobně mě zaujaly hlavně dvě kontroly – jedna u lavičky s vyhlídkou na chuchelské údolí (na slepé mapě bylo opravdu vtipné mít kontrolu s popisem „světlina“) a ta druhá na jakési mohyle na kopci vedle bývalého lomu s krásným výhledem na místní památku – starou cihelnu se čtyřmi komíny. Nahoru a dolu jsme se proběhli myslím do sytosti a pak že tady budou tratě lehké.

Ještě malou doušku k výsledkům. Kdysi jsem začal pod články dávat výsledky podle pořadí. Zpočátku to nebylo tak zavádějící, ale nyní již je třeba hodně rozlišovat, kdo startoval v jaké konkurenci. Tak třeba moje třetí místo vypadá úžasně, ale řekněme si, že v kategorii T5U byli 4 přihlášení a doběhli jsme tři. Tedy tento bronz je tedy rozhodně mnohem méně cenný než třeba Martinovo místo osmé. V kategorii H10 jich bylo 34 a navíc Martin měl malou ztrátu na vítěze.

Nuž pojďme k neděli. Les u Mšece poblíž Nového Strašecí sliboval české proběhnutí na zajímavých tratích. Jenže tady nás čekaly dlouhé tratě s malým počtem kontrol. Při vstupu do lesa jsme spatřili běžák na velké vzdálenosti. Nevím, jak to stavitel myslel, ale po tomto přespoláku byl na konci tratě pozoruhodně velký bílý les a tu se poměrně snadná trať rázem změnila v mimořádně těžkou. Kdo tuhle změnu nezachytil, zaplakal. Ostatně vtipných momentů tam bylo více – některé tratě měly třeba první kontrolu těsně za startem. Byla tak blízko, že kroužek zasahoval do trojúhelníku. Není divu, že někteří borci tento chyták odhalili až na dvojce – a ta byla hodně daleko. Jinak akce byla dobře zorganizovaná a na místě bylo skvělé občerstvení.

Odpoledne se část naší výpravy ještě na témže místě zúčastnila krátké tratě MTBO. Skvělým servisem bylo zapůjčení mapníku na kolo. Trať byla dost náročná, možná díky těžbě dřeva, kdy v lese byla spousta klacků. V zadní části mapy si stavitel neodpustil „menší“ stoupák, kde do místního krpálu šlo kolo tak tak nést. Jak tuhle pasáž zdolala mládež, netuším. Počasí nám celý víkend přálo, takže to nakonec bylo super!