I když nám podzim vstupuje do dveří, poohlédneme se za letními prázdninami, jež léto tento rok sem tam připomínaly spíše jen názvem. Ve druhé polovině srpna se tradičně konají velké mezinárodní závody v Mekce středoevropského orienťáku – v Českém ráji. Tato akce má velmi přiléhavý název Pěkné prázdniny (PP) a je o ni takový zájem, že letos byl původní limit na počet závodníků stanovený ochranáři naplněn během sedmi minut od otevření přihláškového systému. Díky Lence a Pavlovi jsme se sice dostali do náhradníků , avšak na nízké pozice tak, že jsme se na závody nakonec dostali.
Branžež, dějiště to letošním Pěkných prázdnin, není pro orientační sportovce novým pojmem. Já jsem tu jako kuk závodil asi před 30 lety (možná to bylo i víc jak před 30 lety, když nad tím tak přemýšlím, no radši to nebudu rozpitvávat). Tehdy tu byly klasické a tehdy velmi vyhlášené pětidenní závody. Sice taky mezinárodní, ale kdo se tehdy odvážil do socialistického tábora, že? Branžež je také známá díky velkému rybníku, kde se dá koupat. Je tu několik přístupových míst, lehký optimista by možná řekl pláží. Jedna sice byla i v místě centra Pěkných prázdnin přímo v kempu, nicméně počasí letos nebylo zrovna na koupání. Nebylo ani vedro, ani moc zima, zkrátka tak akorát na to si pěkně zasportovat v lese. Od rybníka je přímo výhled na krásné pískovcové skály, radost pohledět!
Naše výprava byla tento rok výrazně větší než v letech předchozích a celkem čítala 14 lidí. Obsadili jsme pochopitelně zejména kategorii HDR (rodiče s dětmi). Pěkné prázdniny jsou etapový závod, zde má konkrétně etapy tři – dvě v sobotu a jednu v neděli. Pohodlně se tak vejdete do víkendu a není třeba si brát dovolenou. Časy z každé etapy se účastníkům sčítají a z toho se pak určí výsledné pořadí. Samozřejmě se můžete zúčastnit jen některých etap, každá z nich je plnohodnotným závodem.
Tratě byly postavené přímo v terénech s pískovcovými skalami. První etapa ještě mírně připomínala běžný český les, hojně podložený pískem a posetý borovicemi. Druhá etapa nás již neomylně zavádí přímo do skal. Perličkou byl na jedné z tratí například krátký tunel vytesaný v pískovci, kudy vedl jeden z možných postupů. Závěrečná etapa v neděli ve skalách zůstala a i ti nejmenší si na trati vyzkoušeli překrásné skalní průchody. Pokud někoho vylekalo, že se závody odehrávají také ve skalách, tak vězte, že si nepomatuji, že by právě zde byl kdy nějaký vážnější úraz a už vůbec ne u dětí.
Po skončení poslední etapy bylo vyhlášení výsledků. Dostalo se i na naše nejmenší (na obrázku). Přes velký počet 1150 účastníků se naše výprava neztratila – ani v lese, ani na výsledkové listině. Téměř všichni se při každé etapě i v celkových výsledcích umístili ve své kategorii v první polovině startovního pole. V každé kategorii startovalo několik desítek lidí; například v kategorii HDR bylo na 75 startujících. Vskutku senzačního výsledku dosáhli začátečníci Sára a Honza (6.místo v etapě) a Lenka (11.místo celkově). Gratuluji též našemu rodákovi Lukášovi k bronzové medaili na speciální trati H21U.
Po skončení akce následuje v okolí tradiční výlet. Ten letos směřoval na Drábské světničky. K bývalé strážní tvrzi jsme se dostali cestou po skalním hřebeni a průchodem nefalšovanou skalní soutěskou. Bylo vidět daleko do kraje. Ještěd i Bezděz byli na dosah ruky.
Místo s termín příštích „pépéček“ již známe – budou 22.-23.8.2015 u Kacanov. Tam před 4 lety založila Hanka tradici účasti našeho klubu v kategorii rodičů s dětmi. Přidáte se?