Co se děje na trati orientačního závodu, to ví závodník sám. Kde zakufroval, kde zvolil skvělý a kde zase ne zcela ideální postup atp. Mnohé z toho napoví výsledkový lístek, co dostáváme při vyčítání čipů. Ovšem ty správné grády dostává závod někdy až při pohledu na celkové výsledky, kdy už jsou v systému všechny mezičasy. Ukážeme si to na posledním krajském závodě z Horního Bezděkova.
Toho dne zazářila sobě vlastním poklidným způsobem Monika. Nikdo, snad ani ona sama, netušil, jaké strašné drama se odehrálo na její trati v samém závěru. Monča začala zvolna, asi si jako hodně dalších lidí chtěla napřed les „osahat“. To je vcelku rozumné. Na první kontrole byla na výsledném 15.místě, což je i tak moc pěkný výsledek. Pak se jí asi v lese zalíbilo a na dvojce se lehce posunula na místo 14. Načež rekognoskace terénu skončila a začalo nefalšované závodění, jelikož na trojce už byla sedmá. Tempo se stupňovalo (nebo soupeřky začaly zmatkovat) a na čtyřce již z toho bylo čtvrté místo. Zdá se, že zbytek startovního pole mohl prožívat tou dobou již únavu, protože trať byla poctivě ve své druhé půlce a na další kontrole, tedy na pětce, byla Monika již bronzová. Svoji pozici držela pevně v rukou i na kontrole další. Jenže pak přišla sběrka, tedy kontrola poslední, jež znamenala posun na bramborovou pozici. Že ani na sběrce není nic ztraceno, dokládá právě tento případ – finišem do cíle Monika vybojovala zpět původní pozici a obhájila bronz.
Dalším borcem dne byl Míša startující s Jirkou v kategorii HDR. Byť nakonec dopadl skvěle, jeho příběh má odlišnou trajektorii. Míša začal také rozvážněji – les je konec konců relativně neznámý, byť jsme zde již měli pár tréninků. Na jedničce byli kluci na páté pozici. Jenže pak zapnuli forsáž a na dvojce už vedli. První místo drželi pevně v zubech až na sběrku. Jenže pak nastala chyba, snad odběhli od sběrky jinam, a mezi sběrkou a cílem nasbírali takovou ztrátu, že se nakonec propadli na 7.místo. I to je nicméně senzací, jelikož jsme v této kategorii měli kolem stovky startujících a kluci si zaslouží velkou pochvalu. Poučení – koncentraci je třeba udržel stále na maximu i na relativně jednoduché části trati.
Obecně je vidět, že jsme se v lese nejprve rozkoukávali a teprve pak jsme se rozbíhali s větší odvahou. To je celkem dobrý postup. Je to vidět na mnoha příkladech, např. na Martinovi, Katce, Adamovi (ten startoval poprvé na klasické trati) a konec konců i na Radkovi.
Jinde je vidět konstantní výkon, který je pro dosažení pěkného výsledku také velmi dobrou cestou. Krásnou demonstrací nám budiž Hanka. Ta napálila bez obav hned první kontrolu. Jednička byla docela těžká, jelikož od startu hodně lidí zmatkovalo stran cest a postupně se u startovního lampionu vytvořila nová pěšina vyšlapaná závodníky, kteří si nezorientovali správně mapu. Ovšem Háňa to dala bez problémů, čímž nějaký ten čas nahnala, a pak se držela zcela rovnoměrného výkonu. Nakonec skončila na velmi pěkném 14.místě, jež si držela od dvojky až do cíle.
Dole pod tímto článkem je graf, kam jsem dal pouze některé naše závodníky s tratěmi s podobným počtem kontrol, aby graf zůstal přehledný. Zopakuje si některé závěry:
- je-li to možné, jdeme v daném terénu na trénink;
- „osahání“ lesa na začátku závodu je v pořádku;
- koncentraci je třeba udržet až do konce (napřed kam běžím, teprve pak rychlost);
- závodí se až do cíle;
- první kontroly jsou pro nás jako téma na některý z tréninků pro příští rok;
- pro některé z nás je čas se odpoutat od HDR;
- dospěláci uspěli stejně dobře jako děti.
