U každého spacího pytle máte uvedeny tři teplotní limity, jež orientačně ukazují, na jaké okolí je pytel stavěn. Prvním teplotním limitem je komfort, jež označuje teplotu, do které v klidu ležící osoba nepociťuje chlad. Dokonce je i norma na velikost a váhu dané osoby a já k tomu dodám, že norma je na lidi vyzáblé, tedy nikoli tolik tukem obdařené, jako jsem já. Dalším teplotním údajem je tzv. limit, tedy teplota, do které by se měl spacák ve skutečnosti používat (člověk ve skrčené poloze maximálně omezující plochu těla by neměl pociťovat chlad). A posledním údajem je tzv. extrém – tedy teplota, jež je na samé hranici přežití a výrobci často nedoporučují se touto hranicí vůbec řídit s tím, že může jít o ohrožení života.
Na tradiční Singltrek Camp jsme se všichni velmi těšili. Proto když se s příchodem školního roku zásadně změnilo počasí, došlo u nejednoho účastníka k hypnotizování předpovědi počasí, aby aspoň nepršelo, když už se ochladilo. A snížení teploty bylo citelné. Pokud jsme na Pěkných prázdninách měli v noci něco kolem 8 stupňů, bylo o týden později ve stejnou noční dobu kolem pětadvaceti a s nástupem září šlo zase všechno pěkně dolů.
Nakonec se počasí trochu stabilizovalo a tím pádem i někteří sýčci dorazili do kempu v Novém Městě pod Smrkem v pátek. Bylo zde tentokrát o něco méně lidí, čímž na nás zbylo krásné místo v horní části kempu s výhledem na široké okolí – a hlavně na pumptrack, kde se potulovala významná část našich děcek. Kdo to nezná, tak pumptrack je krátká trať, vlastně takový obdélník o straně asi 10 metrů, který je velmi zmenšeným modelem toho, co nás pak čeká na singltrecích – trasa je tvořena hoblíky, muldami a zkrátka je hodně pestrá. Děcka se tu notně vyřádila.
Po táboráku, kde jsme již začali pociťovat, že noční teplota bude asi skutečně oněch avizovaných 5 stupňů (nechápal jsem, proč ten oheň nehřeje), se někteří odebrali na kutě a někteří do blízkosti místní kapely, jež příjemně vyhrávala poblíž kempovního bufetu. Duševní energie je holt také zapotřebí ke sportovnímu výkonu.
Ovšem i na tanečníky padla posléze chladná noc. Nyní se láme chleba. Kdo nemá pořádný spacák, ten pozná, zač je toho v Jizerkách pozdně letní noc. Většina byla připravená poctivě. Ovšem někdo měl spacák jen lehký, jak se později ukázalo jen do 14 C, což spánek nijak nezpříjemňovalo. Po tomto důkladném testu si myslím, že už můžeme vyrazit prakticky kamkoli a nebudeme překvapeni, snad jen na Antarktidě by to chtělo na sebe vzít ještě svetr.
Sobotní výlet na singltreky směřoval tentokrát do obtížnějších a zajímavějších pasáží přímo pod Smrkem. Skupina rychlíků si dala červené trasy (střední obtížnost) proložené jedním parádním sjezdem v černé klasifikaci. Expresní skupina ještě vložila navíc černý okruh okolo Měděnce, jeden z nejkrásnějších v oblasti. Sraz a odpočinek jsme pak měli blízko pramene místní Kyselky, železité to minerálky. V místě se podávaly klobásy, výborné palačinky a jiné život zachraňující pamlsky.
Pozdní odpoledne si mnozí ještě zpestřili dalšími více individuálními výjezdy na okolní stezky. Některá děcka dokonce s nadšení najela kolem 50 km. Skvělé bikerské počasí vládlo všude kolem. To se však mělo velmi brzy změnit, blížila se studená dešťová fronta a tedy muselo padnou velmi smutné rozhodnutí – letošní kemp v sobotu večer končí.
Děkuji celé naší odolné jedenadvacítce, co se akce zúčastnila. Tak na viděnou zase příští rok v tuto dobu. Nebude to v Novém Městě pod Smrkem, ale…
Fotky: Radek, HonzaM