V tomto kraji bych čekal slunce, opak je však realitou. Je pod mrakem, pesimista bych možná řekl sychravo a poměrně chladno. Vzduch je vlhký, leč neprší. Krajina rovná jako mlat. A zde na tomto místě písečné duny hojně doplněné změnami terénu, jichž se očividně dotkla lidská ruka. Ostatně písek zde naleznete v názvu nejedné obce. Místní rozsáhlé duny jsou okryté borovým lesem. A kde je moře?
Mistrovství republiky štafet a družstev, tedy jakýchsi vícečlenných smíšených štafet, navštívila po mnoha letech také dospělácká část našeho klubu. Pravda, zejména holčičí část štafet se dávala dohromady s velkými obtíženi a celou sestavu jsme doplnili až na poslední chvíli. O to kvalitnější výkon pak podala.
Sobota byla tedy zde, v okolí Uherského Hradiště, kraji a době burčáku zaslíbené, ve znamení klasických štafet. Písčitý les s minimálním převýšením skýtal tratě zapletené hlavně do nepřehledných porostů. Vracovské duny, přírodní památka Bzenecká doubrava. Člověk kolikrát nevěděl, jestli stojí ve světle zeleném hustníku, bílém lese s podrostem nebo na malé mýtince. Rozhraní byla sama o sobě spíše zbožným přáním kartografa než čímsi jasně zřetelným. Hned na první úseky jsme nasadili těžký kalibr – Pavla a Lenku. Ti rozběhli štafety ve větším či menším kontaktu se špičkou; hlavně Lenka zavdala silný impuls k velmi solidnímu sobotnímu výsledku celého týmu. Pánové se pak hlavně mojí zásluhou drželi oblíbeného hesla: není důležité vyhrát, ale zabavit se. Jelikož byla hlavní část dne vyhrazena přímému televiznímu přenosu, my v kategoriích mimo tu hlavní dospělou jsme startovali až odpoledne. To lidem na třetím úseku velelo si s sebou vzít do lesa raději čelovku, kteroužto jsem v závěrečném pytli skutečně využil.
Neděle – stejné místo, stejná mapa, stejné terény, úplně jiné tratě. Pokud jsme v sobotu hloubali nad nejasnými porosty, tak v neděli rozhodovala na mapě hnědá barva, výjimečně modrá (potoky a vodoteče byly stejně díky letošnímu počasí vyschlé, takže to na věci nic neměnilo). To vše za ekvidistance 2,5 m – sledovat terén v placaté krajině byla vskutku lahůdka. Navíc v lese byla spousta písečných hrázek a kupek, tedy pokud závodník nedával pozor, snadno se spletl a byl ztracen. Postavené jsme měli jedno družstvo, tedy smíšenou štafetu se třemi chlapy a dvěma dámami. Rozběhnutou jsme ji měli velmi dobře, načež vše postupně zapadlo do souboje s nenápadnými vrstevnicemi. I tak jsme si vedli čestně. Škola orientace to byla obrovská.
Odpoledne jsme si zpestřili prohlídkou blízkého okolí. Dlužno zdůraznit, že místní věnují velkou péči svým předzahrádkám. V některých případech šlo vskutku o umělecké kusy. V tomto máme třeba u nás na vsi co dohánět a Vracov by nám mohl být velmi dobrou inspirací. Plánovaná návštěva místní rarity – zahradní železnice – vyšla jen částečně. Její provoz byl již ukončen, tedy jsme ji obdivovali alespoň přes plot.
Také jsme odkoukali novou módu především mladých závodníků a závodnic. Tu se zájemci vyzkoušíme hned na dalších závodech, materiál již máme na to připravený.
Jak počítám, tak počítám, už nyní bychom dali dohromady více dospěláckých štafet a možná i družstev. Lidi na to máme. Tedy neváhejte, trénujte a příští rok půjdeme zase do akce!
Mapa z 5.úseku družstva HD225 se zakresleným postupem: Vracovské duny
Záznam České televize: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10183677624-beh/315297371282001-m-cr-2015/