O víkendu 13.-14. října proběhl vrchol letošní orientační sezóny – Mistrovství a veteraniáda ČR štafet a stejný závod klubů. V posledních letech na této významné události nechybíme a co je hezké – zúčastňujeme se v čím dál vyšším počtu. Letos náš oddíl postavil na start sobotních štafet klučičí i holčičí štafetu v kategorii DH12, jednu dámskou štafetu do D135 a dvě (!) pánské do H135. V každé štafetě běží vždy tři účastníci. V závodě nedělních družstev, která jsou pětičlenná smíšená, nakonec pod zkratkou HCE startoval jeden žákovský a dva veteránské týmy. A kdo se zúčastnil, nelitoval.
Malebné prostředí podšumavské vesničky Krajníčko, slunečné podzimní počasí, louka s pasoucími se kravkami, barevný les, perfektní organizace. A hlavně neopakovatelná týmová atmosféra.
V čem se vlastně závod družstva nebo štafeta liší od závodu jednotlivců? Především asi každý pociťuje zodpovědnost – neběžím jen za sebe, ale i za svoje kamarády. A když to zkazím, zkazím to i jim. Nervozita při nepodařené dohledávce v lese je tak o něco vyšší, naopak ale stoupá také motivace k rychlosti, zejména při doběhu nebo na diváckém úseku. Divácký úsek je tradiční součástí pro každou část štafety – na něm mohou všichni sledovat jak si kdo vede a povzbuzovat svoje kamarády. Běžec druhého nebo dalšího úseku štafety tady také vyhlíží svého „předběžce“. Ten když tudy proběhne, zbývá už jen tak 5 až 7 minut na přípravu k převzetí pomyslného štafetového kolíku. Záleží na tom, jak se předběžci vydaří závěrečný „pytlík“, v němž každý absolvuje ještě několik kontrol, zpravidla už v rychlém sledu. Povzbuzování na diváckém úseku právě přispívá k neopakovatelné atmosféře těchto závodů. A být včas připraven na předávce je samozřejmost pro každého závodníka. Takže: Buzolu, čip, číslo na prsou – a už jen dotekem ruky převzít štafetu a běžet co nejlépe svůj úsek!
Co ještě patří ke štafetám? Týmový duch oddílů nebo jejich družstev je zde kromě klubových dresů tradičně často zvýrazněný dalšími originální oděvními nebo kosmetickými doplňky. V našem oddíle se o ně stará Hanka a vymyslí je vždycky pěkně. Neopakovatelné je také sdílení zážitků z lesa při společné sobotní večeři, setkání s kamarády z oddílů z celé ČR a hlavně – ten! pocit po krásném proběhnutí v podzimním lese.
PS: Honzo, díky za přípravu HCE!
Martina