Pro orientační sporty není zapotřebí žádné speciální vybavení. Zpočátku úplně stačí sportovní oblečení pro pohyb v přírodě. My si tady uvedeme výbavu, kterou u sebe může orientační běžec mít, dodejme, že jde o seznam maximalistický. Jednotlivé položky lze zakoupit na větších orientačních závodech nebo ve specializovaných prodejnách.
Boty by měly být vhodné do terénu. Takové obvykle má každý doma a většina sportovců používá běžné sportovní boty na běh do lesa. Počítejte s tím, že během orientační akce není výjimkou, že se boty zamažou nebo že s nimi šlápnete do louže či do mokřiny. Je tedy dobré mít s sebou boty náhradní na přezutí po akci. Rychlejší borci si občas pořizují boty s hřeby. Jsou to jakési terénní tretry. Hřeby umožňují mnohem lepší pohyb v terénu, zejména pak v kopcích. Rozdíl je v některých případech výrazný. V chráněných oblastech, přírodních památkách či národních parcích bývá start v botách se hřeby zakázaný.
Brýle by měl nosit ten, kdo má potíže se čtením drobných detailů na mapě. Hodně lidí v takovém případě nosí své normální brýle. Jsou také k dostání sklopné brýle pro běžce, případě klasické čiré ochranné brýle s vloženou dioptrickou čočkou nebo brýle s vykrojením, třeba takové. Výjimečně dnes někdo nosí nedioptrické čiré brýle kvůli ochraně očí. Ještě jsem neslyšel, že by si při orienťáku někdo poranil oko, i když se právě tento úraz nabízí – je to možná z toho důvodu, že si na oči dává každý pozor.
Buzola patří mezi základní pomůcku, jelikož nám umožňuje zorientovat si správně mapu. Mapa se musí zorientovat vždy před každým pohledem do ní, tedy několikrát během absolvování tratě. Na rozdíl od kompasu, má buzola plastový základ, který nám umožňuje lépe nastavit azimut, některé buzoly obsahují lupu, vzdálenostní měřítka atp. Tradičními výrobci buzol jsou firmy Silva a Suunto, s jejichž výrobky panuje spokojenost. Zcela postačuje některý ze základních modelů v ceně kolem 300 korun. Samozřejmě existuje mnoho dalších výrobců i druhů buzol (např. rychloustalující, palcové…). Buzoly lze koupit v prodejnách sportovních anebo turistických potřeb. U začátečníků stačí kompas nebo i elektronický kompas třeba na mobilu, ten se však při oficiálních závodech používat nesmí stejně jako jiné elektronické navigační pomůcky. Buzola je tedy první pomůcka, kterou si je třeba záhy pořídit.
Čelenka je dobrá pro rychlé i pomalé sportovce, pro malé i velké. U skutečných závodníků samozřejmě slouží pro zachycení potu. U dětí jde hlavně o atrakci a zajímavý suvenýr ze závodů.
Čip slouží pro zaznamenání průchodu jednotlivými kontrolními stanovišti. V našich zeměpisných šířkách se používá systém SportIdent. Čip se nosí na gumičce na prstu a zaznamenává se na něj průchod kontrolami a cílem. Kdo nemá vlastní, může si jej od pořadatelů za drobný poplatek (obvykle kolem 20 Kč na akci) zapůjčit. Tak to ostatně dělá většina začátečníků. Nové čipy stojí kolem tisícovky, ty s rychlejším zápisem více; použité čipy lze sehnat za několik stovek. Na námi pořádaných akcích čipy nepoužíváme.
Dres dnes uvidíte na většině účastníků organizovaných orientačních závodů. Pro účast na akcích samozřejmě není podmínkou. Jde obvykle o tenké kalhoty a triko s krátkým nebo dlouhým rukávem zhotovené ze speciálního kluzkého materiálu. Dres umožňuje sportovcům zejména dvě věci: (i) projevit hrdost na klub, za nějž startují a (ii) ochranu těla před případným poškrábáním od větví a dalších nástrah v lese.
Lampion označuje místo kontroly v lese, kudy orientační sportovci procházejí. Nejde tedy vůbec o výbavu sportovců. Proč tady tedy je? Jde totiž o oblíbený suvenýr. Lampiony se prodávají ve třech velikostech: (i) 6×6 cm (vhodný do auta), (ii) tzv. tréninkový 15×15 cm a (iii) závodní 30×30 cm. Je dobré kupovat lampiony bez reklamního potisku.
Lékárnička patří mezi vybavení, které s sebou vozí málokdo, nicméně není špatné, když ji alespoň jeden člověk z výpravy má u sebe. Na orientačních akcích se člověk s úrazy nesetkává. Při pohybu v lese dochází sem tam k situacím, jimž je člověk vystaveni při jakémkoli jiném pohybu v lese. Na odřeniny se hodí desinfekce, případně náplast. Někteří větší a rychlejší závodníci si také zalepují (tapují) kotníky, aby snížili riziko podvrtnutí.
Obal na popisy je jednou z možností, jak s sebou nosit popisy umístění kontrol – ty uvádějí unikátní číslo kontroly a její přesné umístění v terénu. Prodávají se jednoduché obaly na popisy z průhledného plastu; dají se také udělat z běžných kancelářských desek. Někdo si opisy přilepuje lepicí páskou k buzole a někdo je nosí v kapse.
Oblečení, pokud ještě jako většina začátečníků nemáte dres, stačí cokoli vhodného pro pohyb v lese. I za teplého počasí je dobré mít zakryté nohy – v lese bývá hodně větví, zbytků stromů, keřů či podrostu, pichlavých a popínavých rostlin, jehličnanů apod., od čehož hrozí poškrábání dolních končetin. Ruce nejsou tak exponované, ale při průchodu hustým porostem (hustníkem) se můžete poškrábat také. Dětské a začátečnické kategorie obvykle mají jednoduché postupy lesem, kde nic takového často nehrozí; u pokročilých kategorií je třeba myslet i na pokrytí rukou. V každém případě je dobré s sebou nosit kompletní sadu na převlečení. Není od věci na akce přijet už převlečený do sportovního.
Pití bývá na orientačních akcích zajištěno v cíli, někde i na startu. Na dlouhých tratích a v létě bývá také občerstvovací stanice na trati. Pitný režim je při sportu nesmírně důležitý, tedy je dobré být v tomto směru dobře vybaven, aby bylo možné zejména po sportovním výkonu tekutiny řádně doplňovat. Co se týče nápojů, tak na jejich přípravu existují různé, místy až alchymistické recepty. Myslím ale, že normální voda je taky dobrá.